O mně

Vyrůstal jsem v tvůrčím prostředí. Táta je designér, sochař, malíř…

Co si pamatuji, stačilo mi od malinka dát do ruky tužku a prázdný papír a vystačil jsem si na dlouho sám. Kreslení mě bavilo. A nejvíc kreslení podle fantazie, tam jsem nebyl ničím limitován. Ještě na škole, když jsem studoval design, jsem si nebyl jistý, čím chci vlastně být, protože mě bavila jak práce s tužkou, tak i práce s hlínou… jak kreslení, malování, grafika, tak i modelování, sochy a keramika…

Postupně jsem si v životě vyzkoušel vše možné, abych z toho nakonec vytvořil jakousi fúzi a navíc k tomu přidal i řemeslo.

Pokouším se v tuto chvíli vytvářet věci – objekty – nábytek a propojovat v nich vše, co mě baví a co jsem se naučil. Pojmout stolovou desku jako malířské plátno nebo grafický list, konferenční stolek jako sochu nebo objekt, který má i funkční uplatnění.

Vystavovat jsem začal už na škole. Tenkrát jsem chtěl být hlavně malíř, tak jsem maloval na vše, co mi přišlo pod ruku. Dřevo, kuchyňský vál, sololit nebo dokonce, když bylo nejhůř, na staré tesilky natažené na podrámky. Bylo to tenkrát takové dobrodružství. Výstavy jsme pojímali jako věc samu pro sebe, malý happening, recesi… ať už jsme vystavovali v hospodě, na půdě školy nebo na hradě. Do oficiálních prostor jsme se v podstatě dostat nemohli, tak jsme hledali prostory náhradní.

Po škole už jsem se pomalu dostával do galerií, a také postupně přibýval okruh mých zájmů. Začal jsem se na nějakou dobu živit keramikou a přidal jsem se mezi fotografy. Bylo to krásné období nově nabyté svobody, a tak jsme se toho snažili využít co nejvíce… různé worshopy u kamaráda na chalupě pro pár známých, tvůrčí dílny pod vedením profesionálů, přeshraniční spolupráce se západním světem umění, vystavování v nově vzniklých galeriích po celé republice i Evropě, tvůrčí pobyty v různých koutech Francie, Španělska, Ruska, Anglie… bylo to krásné a bylo toho dost…

Na přelomu milénia jsem se přestěhoval z Chebu do Olomouce, kde jsem si našel práci interiérového designéra u firmy, která v té době měla smlouvu s Ministerstvem zahraničí o dodávce interiérů pro zastupitelské úřady, residence, byty i kanceláře v Evropě, Africe a Asii. Měl jsem tedy to štěstí, že jsem si mohl téměř neomezeně vybírat nábytek, vybavení, doplňky a vše potřebné z toho nejkvalitnějšího, co bylo v danou chvíli na trhu a tvořit z toho interiéry určené pro danou zemi. A co jsem nenašel, to jsem vymyslel jako atyp a nechal vyrobit. Byla to dobrá škola. Většinou jsem měl na dobrý výsledek jen jeden pokus. Vlastně vždycky. Byl jsem někdy dost nesvůj, dokud se nevrátili chlapi z montáže na druhém konci světa a neukázali mi fotky, jak to vlastně celé dopadlo. Naštěstí vždy dobře.

Setkání se zahradními architekty mě ovlivnilo na další řadu let, protože jsem se začal na jejich popud zajímat a navrhovat exteriérové vybavení pro veřejný prostor, což je opět úplně jiná disciplína, než interiér. Stihli jsem za několik let spolupráce společně navrhnout a zrealizovat celou řadu akcí v podstatě po celé republice a doufám, že budou ještě dlouho fungovat a dělat radost.

Odtud už byl jen kousek k navrhování a výrobě originálních dětských hřišť, což mě živilo dost dlouho na to, abych jednoho dne řekl dost a poposunul se opět o kus dál. Naštěstí jsem si během těch dlouhých let nadělal dosti velkou zásobu dubové kulatiny. Protože jsem si pro své realizace jezdil vybírat dřevo přímo do lesa a měl tak možnost si k nutnému občas přihodit i něco navíc. Již před dlouhým časem jsem začal skupovat tzv. přesílenou hmotu – tedy kmeny dubu tak veliké, že je problém je pořezat na řezivo na běžné pile, a tak často dlouho leží v lese, než ho někdo koupí na palivo. Nebo já na nábytek.

Tak se mi nakonec podařilo nashromáždit si zásoby na několik let dopředu a umožnilo mi to dát se na nejistou cestu výroby vlastního originálního nábytku, do kterého se snažím promítat vše, co jsem se naučil… kresbu, malbu, grafiku, ilustraci, fotografii, sochařinu, interiérový i exteriérový design a hlavně radost a svobodu vlastní tvorby…