Sochař Pavel Cupák

Sochař Pavel Cupák a jeho životopis. Výtvarník a designér Pavel Cupák zde popisuje svou profesní a uměleckou dráhu. Od dob studií po současnost, od prvních kreseb tužkou po tvorbu rozměrného bronzového sousoší…

Vyrůstal jsem v tvůrčím prostředí. Táta, akademický sochař Josef Cupák, byl také designér, sochař, malíř…

Co si pamatuji, stačilo mi od malička dát do ruky tužku a prázdný papír a vystačil jsem si na dlouho sám. Kreslení mě bavilo. Nejvíce kreslení podle fantazie, bez limitu a bez omezení. Ještě na škole, když jsem studoval design, jsem si nebyl jistý, zda chci být sochař Pavel Cupák. Bavila mě jak práce s tužkou, tak s hlínou, jak kreslení, malování, grafika, tak i modelování, sochy a keramika…

Vystavoval jsem už na škole. Tenkrát jsem chtěl být hlavně malíř, tak jsem maloval na vše, co mi přišlo pod ruku. Dřevo, kuchyňský vál, sololit nebo dokonce, když bylo nejhůř, na staré tesilové kalhoty natažené na podrámky. Výstavy jsme pojímali jako věc samu pro sebe, malý happening, recesi… Ať jsme vystavovali v hospodě, na půdě školy nebo na hradě. Do oficiálních prostor jsme se v podstatě dostat nemohli, tak jsme si našli prostory náhradní.

Po škole jsem se pomalu dostával do galerií, a také postupně přibývaly okruhy mých zájmů. Pracoval jsem několik let jako keramik i fotograf. Bylo to krásné období nově nabyté svobody, a tak jsme se toho snažili využít co nejvíce. Pořádali jsme worshopy u kamaráda na chalupě pro pár známých i tvůrčí dílny pod vedením profesionálů. Navazovali jsme přeshraniční spolupráci se západním světem umění. Vystavoval jsem v nově vzniklých galeriích po celé republice i Evropě, jezdil na tvůrčí pobyty do různých koutů Francie, Španělska, Ruska, Anglie… Bylo to krásné období…

Interiérový design a autorský nábytek

Na přelomu milénia jsem se přestěhoval z Chebu do Olomouce. V mém životopise nemohu vynechat zajímavou práci interiérového designéra u firmy, která měla smlouvu s Ministerstvem zahraničí a dodávala interiéry pro zastupitelské úřady, residence, byty i kanceláře v Evropě, Africe a Asii. Mohl jsem si téměř bez omezení vybírat nábytek, vybavení a doplňky z nejkvalitnějších materiálů, jaké byly tehdy na trhu. Z nich jsem navrhoval interiéry určené pro danou zemi. A co jsem nenašel, to jsem vymyslel jako atyp a zadal do výroby. Hodně jsem se toho naučil. Většinou jsem měl na dobrý výsledek jen jeden pokus. Vlastně vždy. Byl jsem někdy dost nesvůj, dokud se nevrátili chlapi z montáže na druhém konci světa a neukázali mi fotky. Naštěstí to vždy dopadlo dobře.

Postupně jsem si v životě vyzkoušel vše možné, abych z toho vytvořil jakousi fúzi a naučil se i řemeslo. Začal jsem vytvářet věci – objekty – nábytek a propojoval v nich vše, co mě baví a co umím. Pojímám stolovou desku jako malířské plátno nebo grafický list, konferenční stolek jako sochu nebo objekt, který má i funkční uplatnění.

Tvorba pro veřejný prostor, navrhování a výroba dětských hřišť

Setkání a spolupráce se zahradními architekty mě ovlivnily na další řadu let. Na jejich popud jsem začal navrhovat exteriérové vybavení pro veřejný prostor. Mobiliář, lavičky, informační systémy, herní prvky, ale i altány, amfiteátry či autorské objekty ze dřeva, kovu, betonu nebo kamene. Je to opět úplně jiná disciplína, než navrhovat interiér. Stihli jsme za několik let spolupráce společně navrhnout a zrealizovat opravdu velkou řadu projektů po celé České republice.

Odtud byl jen kousek k navrhování a výrobě originálních dětských hřišť v přírodním stylu. To mě živilo dost dlouho, abych jednoho dne řekl dost a posunul se opět o kus dál. Naštěstí jsem si během těch let udělal značnou zásobu dubové kulatiny. Protože jsem si pro své realizace jezdil vybírat dřevo přímo do lesa, mohl jsem si k tomu, co jsem potřeboval, občas přikoupit i něco navíc. Již před dlouhým časem jsem začal skupovat tzv. přesílenou hmotu. Kmeny dubu tak mohutné, že je problém je pořezat na řezivo v běžné pilařské výrobě. Často tak kmeny dlouho leží v lese, než je někdo koupí na palivo. Nebo já na nábytek.

Podařilo se mi nashromáždit zásobu dřeva na několik let dopředu a umožnilo mi to vydat se na nejistou cestu výroby vlastního originálního nábytku. Promítám do něho vše, co jsem se naučil. Kresbu, malbu, grafiku, ilustraci, fotografii, sochařinu, interiérový i exteriérový design a hlavně radost a svobodu vlastní tvorby…

Sochařská tvorba

Velikou oklikou jsem se nakonec dostal k tomu, co mě naplňuje ze všeho nejvíce – k sochařině, k tomu abych mohl nosit označení Pavel Cupák – sochař. V roce 2021 jsem vytvořil a instaloval 3,5 metrů vysoké bronzové sousoší Valach s ovcemi na nově zbudovanou náves v Trojanovicích, kterou navrhli Kamil Mrva Architects. Postupně v Trojanovicích buduji soukromou Galerii Cupakdesign, která už několik let vzniká v prostorách bývalé pasekářské školy pod Radhoštěm. Zde vystavuji autorské sochy, plastiky, obrazy, kresby, originální stoly a jiný nábytek, bytové doplňky jako jsou nástěnné či volně stojící hodiny a misky. A zkrášluji galerijní zahradu o exteriérové sochy z nejrůznějších materiálů – dřeva, betonu, polymerační sádry a podobně.

Znovu vystavuji svá díla. V roce 2022 jsem měl dvě samostatné výstavy v Památníku bratří Strnadlů a Jana Knebla v Trojanovicích. Účastním se výtvarných soutěží. Nejnověji na sochy do Brna, Turnova, Prahy. Naposledy na návrh uměleckého díla, které bude připomínat osobnost oscarového režiséra a scenáristy Miloše Formana – Čáslav Miloši Formanovi, kde se můj projekt umístil mezi finančně odměněnými návrhy.

Na výstavě Havran a jiné hlavy jsem promítl v předpremiéře svůj krátký animovaný film Havran na motivy básně Edgara Allana Poea. Hudbu k němu složil Míra Wanek (Už jsme doma) a báseň načetl Martin Trubač a tento 15minutový film sestříhal kamarád Jiří Ovečka. Všem ze srdce děkuji.